Naděje

Křesťanská naděje se často zobrazuje jako kotva; už od antiky bychom mohli toto zobrazení nalézt, nicméně není to příliš zdařilý symbol. Symbolem mnohem vhodnějším by byla plachta. Kotva pomáhá udržet loď v moři pevně stát, plachta však slouží k tomu, aby loď popohnala k pevnému břehu. Naděje je tím, co nás podněcuje a popohání. Kdyby tu nebyla, všechno by se zastavilo. Nikdo by se nerozhodl sít, pokud by neočekával úrodu a žeň. Byla to právě naděje, která způsobila, že se toto poselství dostalo do všech končin země. Lidé, zvláště chudí, soužení a vyčlenění, poprvé zahlédli a spatřili možnost naděje, která se k nim vztahovala a nevylučovala nikoho. To, že je dnešní hlásání křesťanů tak neúčinné a zbavené své síly, je způsobeno rovněž tím, že nedává dostatečný prostor hlásání naděje. Svět lační a žízní po naději více než po chlebě a věnuje svou pozornost určitému poselství v té míře, v jaké mu nabízí pravou naději.

Je velmi důležité „vysílat“ naději. Máme ji předávat také od srdce k srdci. Dětem je nejprve zapotřebí dát naději, teprve potom chléb. Žákům a studentům je nejprve nutné dát naději, pak až nauku; i pro staré lidi je naděje důležitější než jakákoli penze. Život se dá žít téměř bez ničeho, ne však bez naděje. Ten, kdo už v nic nedoufá, probouzí se každého rána, aniž by cokoliv očekával, takový člověk už nežije, ale odevzdává se smrti, buď pozvolna anebo naprosto.

Kdo poznal zblízka někoho, u něhož byla daná situace způsobena třeba určitou nemocí, často ale také sobectvím jeho blízkých, ten ví, že ve světě není nic smutnějšího a bolestnějšího.

Víme, že křesťanská naděje není tím jediným, co by se dnes mělo hlásat; existují také různé „světské naděje“, které mají na svém pomyslném horizontu budoucnost člověka na tomto světě. Tyto dvě věci se vzájemně nijak nevylučují: jestliže světská naděje vylučuje u nevěřících křesťanskou naději, tato však nikdy nevylučuje ve věřícím člověku světskou naději. Co více, pokud je světská naděje správně uchopená, stává se tou nejlepší zárukou naděje. Ten, kdo ví, že i tento svět a život v něm patří Bohu, je mnohem pozornější, aby je nijak neničil a nepoškozoval. Křesťanská naděje je nadějí aktivní, plnou nápadů a možností, které se dají udělat během očekávání: bdít nebo růst v lásce k ostatním; z toho důvodu je možné ji chápat jako kvas a sůl i uvnitř tohoto světa. V žádném případě nepotřebujeme stavět naději na troskách lidských nadějí; kéž je naopak opatrován a chráněn každý malý či velký zárodek naděje, který se nachází kolem nás, když pomáháme svým bratrům odkrýt jinou naději, která neklame, poněvadž byla vylita do našich srdcí společně s láskou.

Naše životy se odvíjejí v čase a my potřebujeme po lidské stránce neutuchající touhu a trpělivost na cestě k dozrávání. Napřimte se a zvedněte hlavu.

Naděje kéž vás provází i po celý nový rok.

P. Stanislav Čevela, farář