Byla jednou jedna holčička, jmenovala se Klárka. Klárka se z vyprávění rodičů naučila spoustu dobrých vlastností. Naučila se dávat najevo respekt, dokázala jednat soucitně a laskavě se svým okolím, všechno, co rodiče dělali, to opakovala, a co nedělali, to se nenaučila. Z domu neznala pomlouvání a závistivé řeči a neuměla se vytahovat na druhé. Nikdo jí neukázal, jak podvádět při hrách a jak si podvodem zajišťovat výhody. Neuměla také na nikoho zlostně křičet a nadávat, ani se neuměla hádat. Nepoužívala lež, aby dosáhla svého, protože ji to nikdo nenaučil. Klárka uměla druhé povzbuzovat, pomáhat jim a vyzdvihovat na druhých jejich dobré povahové vlastnosti. Byla přátelská a trpělivá, když s někým bylo těžké pořízení. Kam Klárka přišla, tam přinesla pohodu, radost a život. Mnohdy se musela sama rozhodnout, co je správné a co je naopak lepší odmítnout. V srdci jí zůstal základní kompas, podle kterého se mohla rozhodnout.

Hrajeme-li nějakou společenskou či sportovní hru, musíme znát a zachovávat její pravidla, jinak by vůbec nešlo hrát. Ale pravidla nejsou všechno, často je zapotřebí i tvůrčí myšlení, zručnost, přemýšlivost, dobrý odhad – a v neposlední řadě i hravost, která je projevem chuti do života: zkrátka a dobře, hrát hry je do značné míry i umění.

Pán Ježíš nás znovu upozorňuje na Boží „pravidla hry“, jimž se postupně učíme a která patří k umění života s Bohem. O důležitosti přípravy na život asi není třeba nikoho moc přesvědčovat. Považujeme za šťastného toho, kdo se naučil dobře žít, a našel správný směr ve svém životě. Dobrá příprava na život vede k životu, který je prožit v přátelství s druhými, ve shodě s vlastním svědomím a nadějí v budoucnost. Co jsme se dosud naučili my…?

Požehnané letní dny přeje

P. Stanislav Čevela, farář